O obci

O obci


Dobšice se nachází 4,5 km východně od Týna nad Vltavou směrem na Veselí nad Lužnicí v nadmořské výšce 484 m. Katastrální území obce o celkové výměře 434 hektarů má mírně členitý pahorkatý reliéf s převážně zemědělskou půdou. Obec je obklopena polnostmi a směrem na západ a jih loukami. Najdeme tu i lesy a Děkanský potok, který na západě tvoří přirozenou hranici části katastru obce. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1437, kdy císař Zikmund vydal týnskému děkanství listinu potvrzující vlastnictví Dobšic a Smilovic. Od svého počátku náležela ves k panství Týn nad Vltavou jako majetek pražských biskupů, s tímto panstvím pak sdílela historii až do nástupu zástavních držitelů panství Čabelických ze Soutic. Později se Dobšice stávaly součástí různých, často velmi vzdálených panství. Od roku 1711 se staly Dobšice součástí Schwarzenberského panství. Farností Dobšice náležely ke kostelu sv. Martina v Žimuticích. V roce 1814 je v Dobšicích uváděno 144 obyvatel – 61 mužů a 83 žen. Původní název obce Dobršice byl odvozen z osobního jména Dobrch. Kvůli snazší výslovnosti došlo postupně ke změně názvu obce v Dobčice (17. stol.) a nakonec v Dobšice (18. stol.).
V obci v současnosti žije 120 stálých obyvatel, převážně v rodinných domech a statcích soustředěných kolem rybníka, parku a výklenkové kaple z roku 1842. Zástavba obce se v nedávné době výrazně rozrostla o novou část Za humny nacházející se v nadmořské výšce bezmála 500 m. V obci se nachází obecní knihovna a kulturní dům, který prošel významnými rekonstrukcemi v letech 1989 a 2023. Dobšice se mohou pyšnit dlouholetou tradicí hasičského a mysliveckého spolku. Sbor dobrovolných hasičů byl v obci založen již roku 1907.
Mezi pamětihodnosti obce patří již zmíněná kaple se zvonem z roku 1946, boží muka, tři kříže u cest a několik statků selského baroka z konce 19. a počátku 20. století (zmínit lze např. dům čp. 22 s novorenesančním štítem kamenné sýpky). Nejvýznamnější pamětihodností v katastru obce jsou Branovice (dříve také Vranovice). První písemná zmínka o Branovicích se datuje do roku 1396. Zbytky původního tvrziště ze 14. století, které zaniklo počátkem 16. století, jsou kulturní památkou. Nachází se na malém ostrůvku na prostředním ze tří blízkých rybníků. Dvůr Branovice pochází ze 16. století. Jako majitel je v roce 1535 zaznamenán Albrecht Býšovec z Býšova, později pak rody Čabelických ze Soutic a Malovických na Proseči a Pošné. V roce 1602 zde byl ubit cepem Ferdinand Čabelický ze Soutic, údajně (dle rodové kroniky) na žádost jeho manželky a její matky. V roce 1654 se statek Branovice sestával ze dvora s tvrzí a dvou vesnic. V roce 1672 statek patřil Janu Tillmannovi z Kapellenberku, ten jej prodal Janu Adolfovi I. ze Schwarzenbergu a Branovice se staly součástí schwarzenberského statku ve Bzí. V roce 1751 byla tvrz popsána jako patrová kamenná budova s klenbami v přízemí. V poschodí byly malované stropy. Po roce 1850 tvrz zpustla a ves zanikla. Začátkem 20. let 20. století byl dvůr vzat do záboru pozemkové reformy a byl prodán panu Matěji Sýkorovi, jehož potomkům dvůr do dnešních dnů patří. Dochoval se bývalý hospodářský dvůr se zaniklou tvrzí (později sýpkou) a původně renesanční zahradou, obehnaný ohradní zdí, který je od 5. září 2019 památkově chráněn. V Branovicích se 9. prosince 1848 narodil František Brábek, pozdější významný překladatel z maďarštiny, vysokoškolský pedagog a člen literární skupiny lumírovců.

Obec se formou nejrůznějších projektů a investičních akcí dále rozvíjí. Hlavním smyslem současného i budoucího rozvoje je neustálé zlepšování kvality života všech obyvatel a návštěvníků Dobšic a ochrana životního prostředí, a to při současném respektování historie a kořenů, z nichž obec vzešla. Dobšice žijí čilým kulturním ruchem, na němž se podílí nejen obec samotná, ale také dobrovolníci z řad občanů a rovněž členové obecních spolků. Vzhledem k poloze Dobšic se mohou obyvatelé a návštěvníci obce kochat panoramatem vrcholků Píseckých hor, Šumavy a Blanského lesa a zejména pak nádhernými západy slunce.